Šok z xenofobního arcibiskupa Graubnera

Možná mi to někteří (jihomoravští) kamarádi nebudou věřit, ale až do pravě minulé neděle jsem nikdy naživo neviděl celou mši. Nebudu zapírat, bylo to zajímavé vidět celý ten rituál a poslouchat čtení z Bible. Na člověka dýchne něco z posvátné atmosféry a cítí jistou úctu. Když ovšem s kázáním na mši v zastoupení za místního faráře vystoupil arcibiskup Jan Graubner, měl jsem chuť odejít. Netuším, jak vypadá kázání normálně, ale nic tak xenofobního už jsem dlouho neslyšel.

V okamžiku, kdy Graubner začal kázání s tím, že když nebudeme dost věřit, můžeme tu mít zemětřesení podobně jako v Chile, vzbudil u mě zatím jen pozvednutí pravého obočí. Když ale spustil o islámském nebezpečí a množících se muslimech v Německu, kteří jednoho dne ve volbách přehlasují normální Němce a zavedou právo šaría, začalo se mi dělat špatně.

Přišlo mi to zvlášť tristní v kontextu článků, které jsem nedávno psal o pravicovém extrémismu. Neonacisté totiž zejména v západní Evropě přestávají být těmi magory vzpomínajícími Hitlera, které nevolí nikdo jiný než hrstka magorů někde v Sasku. Opouštějí svou nacistickou antisemitskou rétoriku a stavějí na základech islamofobie, Izrael se pro ně dokonce podle politologa Mareše stává jakousi hrází Západu.

Jako by Graubner věděl, že by mohl znít podobně jako oni, a v průběhu svého kázání vycítil potřebu se od takových extrémistů distancovat. Moje otázka ale je: k čemu jinému taková rétorika povede, než ke strachu a odporu, jaký se snaží vyvolat kamuflovaní neonacisté? Když někdo bude obyčejným lidem z vesnice v kostele vykládat "mrazivý" vtip o tureckém chlapečkovi, jehož tatínek sice ještě pracuje pro Němce, ale on už to dělat nebude, naopak Němci budou pracovat pro něj, co jiného to může vyvolat než obavy z každého, kdo je ve tváři trochu tmavší než studený středoevropan?

Jistě že arcibiskupův recept není sem muslimy nepouštět nebo je zabíjet (nebo to aspoň na kázání neříkal), ale mít děti... spoustu dětí. Má také pravdu v tom, že jinak se naše kultura obtížně zachová (nicméně jde zřejmě o poměrně přirozený proces: z delší perspektivy vždycky nějaké kultury přicházely a zase odcházely nahrazovány těmi vitálnějšími). Muslimové se totiž podle sociologů těžko asimilují a dokonce i těžko integrují, udržují si svou marginalitu a neučí se jazyky. Pokud si ale církev opravu myslí, že realizovatelným řešením pro naši degenerovanou kulturu je přestat používat kondomy a množit se jak králíci, jsou naivní.

Ve své pohodlnosti se už těžko dostaneme na průměr přes 2,0 dítěte na ženu. Trik bude v tom pouštět sem ty "správné" imigranty. Sociolog Ivo Možný mi asi před rokem v interview říkal, že Česku jsou stále špatně využívaným potenciálem Ukrajinci a Vietnamci. První na asimilaci (můžou se z nich stát bezezbytku Češi), druzí pro integraci (zcela nesplynou, ale žijí tolerantně vedle a doplňují to, co domácí nezvládají). Na to bychom se měli zaměřit (a samozřejmě nějaké ty děti bychom dál mít mohli taky), ale z toho, že se někde budou v kostelech strašit lidi Islámem, nemůže být nic víc než průšvih.

Foto: Michal Maňas. Fotografie podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 2.5 Generic